Zázračná medaile
Dar Neposkvrněné Panny Marie
Nejznámější medailka, kterou Panna Maria darovala světu a přislíbila, že kdo ji bude s důvěrou nosit, obdrží velké milosti, které ona sama zprostředkovává od svého Syna.
Maria plní svůj slib tak mocně, že lidé ji začali nazývat /zázračná medaile/ a rozšířila se do po celém světě. Dodnes se medailka těší veliké popularitě.
Kateřině Labouré
Dar Neposkvrněné Panny Marie
Nejznámější medailka, kterou Panna Maria darovala světu a přislíbila, že kdo ji bude s důvěrou nosit, obdrží velké milosti, které ona sama zprostředkovává od svého Syna.
Maria plní svůj slib tak mocně, že lidé ji začali nazývat /zázračná medaile/ a rozšířila se do po celém světě. Dodnes se medailka těší veliké popularitě.
Kateřině Labouré
Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.
Jak to všechno probíhalo?
Zjevila se třikrát
První zjevení
Odehrálo se v noci z 18. na 19. června roku 1830. Novicku Kateřinu Labouré, která usnula s touhou spatřit Pannu Marii, budí malé dítě (anděl strážný) a přivádí ji do kaple, kde se jí zjevuje nebeská Matka poprvé. Chce ji připravit na úkol, který jí Bůh svěří, a také předesílá budoucnost celé Francie.
Kateřina vypráví
„Nastal svátek sv. Vincenta. Naše drahá matka Marta nám den předtím při poučení vyprávěla o úctě k svatým, hlavně o úctě k Panně Marii. Tehdy se mne zmocnila silná touha vidět Pannu Marii. Večer jsem si lehla s přesvědčením, že v noci uvidím svoji drahou Matičku. Vždyť tak dlouho jsem ji toužila spatřit. Po kousíčku nám rozdávali z rochetky (kněžské liturgické oblečení) svatého Vincenta. Odstřihla jsem si polovičku z mého kousíčku a spolkla jsem ji. Usínala jsem s touhou, aby mi svatý Vincent vyprosil milost uvidět Přesvatou Pannu.
O půl dvanácté v noci jsem náhle uslyšela, že mne někdo volá: „Sestřičko, sestřičko, sestřičko!“ Vzbudila jsem se a pohlédla tam, odkud hlas přicházel. Vycházel z uličky u postele. Odhrnula jsem záclonu a uviděla asi 4-5 leté dítě, oblečené do bílých šatů. Řeklo mi: „Pojď do kaple, Panna Maria tě tam čeká.“ Napadlo mi: „Vždyť mě někdo uslyší.“ Dítě však odpovědělo: „Neznepokojuj se! Je půl dvanácté. Všichni tvrdě spí. Pojď! Čekám tě!“
Rychle jsem se oblékla a přistoupila k dítěti, které stálo u záhlaví mé postele. Šlo stále po mém levém boku. Všude, kam jsme přicházeli, byla rozžatá světla. Tomu jsem se velmi divila. Navíc mě ještě překvapila skutečnost, že se dveře otvíraly jen na dotek ručky dítěte. Moje překvapení vyvrcholilo, když jsem spatřila rozžaté svíce a všechna světla. Připomínalo mi to půlnoční. Ale Pannu Marii jsem neviděla.
Dítě mě vedlo až ke křeslu otce ředitele /tzv. sedes/. Klekla jsem si. Dítě stálo celou dobu. Měla jsem dojem, že klečím již dlouho. Ohlédla jsem se, jestli nepřicházejí náhodou sestry, které mají noční službu.
Konečně nadešla ta pravá chvíle. Dítě mě upozornilo slovy: „Již je tu Panna Maria. Již je tu.“ Uslyšela jsem něco jako šum hedvábných šatů. Zdálo se mi, že přichází od tribuny u obrazu svatého Josefa. Sedla si na stranu evangelia (v presbytáři na evangelní stranu) do křesla, podobného křeslu svaté Anny. Ale nebylo úplně stejné jako její (sestra vzpomíná obraz sv. Anny nad vchodem do sakristie).
Nemohla jsem uvěřit, že je to Panna Maria. Dítě mi však řeklo: „Panna Maria je tu.“ Těžko mohu vyjádřit, co jsem tehdy v tom okamžiku cítila a co se ve mně odehrávalo. Pořád jsem měla dojem, že Pannu Marii nevidím. Nyní již dítě nemluvilo dětským hlasem, ale hlasem dospělého muže, hlasem silným a přísným. Pohlédla jsem na Pannu Marii a jediným skokem jsem k Ní přiskočila, klekla jsem si na stupně oltáře a ruce jsem položila na Její kolena.
Takto jsem strávila svoje nejvzácnější a nejkrásnější chvíle mého života. Těžko se dá slovy vyjádřit, co jsem tehdy prožívala. Panna Maria mi řekla: „Dítě moje, Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš mnoho trpět. Přetrpíš to v přesvědčení, že to děláš pro větší slávu Boží. Sama poznáš, co Bůh chce. Budeš trpět do chvíle, než to povíš svému duchovnímu vůdci. Nebude ti věřit, ale neboj se! Dostane se ti zvláštních milostí. Pověz mu to s důvěrou a jednoduše. Důvěřuj, neboj se! Uvidíš určité věci, které mu musíš oznámit. Ve svých rozjímáních se ti dostane zvláštních vnuknutí.“
Panna Maria mi pověděla, jak se mám chovat ke svému zpovědníkovi. Pověděla mi i jiné věci, ale o nich nesmím hovořit. Panna Maria mi ukázala levou rukou k oltáři a doporučila mi, abych v trápení k němu přicházela, tam vylila své srdce. Ujistila mě, že vždy dostanu potřebnou útěchu.
„Časy jsou velmi zlé. Francii postihne neštěstí. (Týden po zjevení vypukla červnová revoluce, která odstranila krále Karla X. Naznačena byla i válka roku 1870 a komuna v roce 1871 se všemi hrůzami.) Královský trůn padne. Celý svět budou trápit rozličné bídy. (Panna Maria měla při těchto slovech velmi ztrápenou tvář.) Přijďte však sem k oltáři. Zde dostanou milosti všichni, kteří budou s důvěrou a horlivě ve víře prosit. Dostanou je velcí i malí.
Dítě moje, velmi ráda rozdávám milosti, hlavně vaší společnosti. Mám ji velmi ráda… (Následují pokyny a upozornění pro obě společnosti, které založil svatý Vincent de Paul. Otce Aladela poprosila, aby založil družinu dítek Panny Marie.)
Z jiných řeholních společenství mnozí padnou za oběť. (Při těchto slovech Panna Maria měla v očích slzy.) V Paříži padne za oběť i mnoho kněží. Otec arcibiskup zemře. (Opět měla Panna Maria v očích slzy.) Dítě moje, křížem opovrhnou, ulicemi poteče krev. (Panna Maria nemohla dále hovořit. Na tváři Jí bylo vidět bolest.)
Dítě moje, celý svět bude trpět.“ (V letech 1870-1871 se uskutečnilo všechno do nejmenších podrobností.)
Pomyslela jsem si: kdy se to asi stane? Jasně jsem poznala, že po 40 letech.
Nevím, jak dlouho jsem klečela u Panny Marie. Jen vím, že když odešla, měla jsem dojem, jako by zhaslo světlo a jako by se nějaký stín ubíral směrem k tribuně, odkud Panna Maria přišla.
Vstala jsem. Dítě jsem spatřila tam, kde jsem jej nechala stát. Řeklo mi: „Odešla.“ Zpět jsme se vrátili stejnou cestou. Všude se svítilo. Dítě mi šlo stále po levé straně. Myslím si, že to byl můj strážný anděl. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mi umožnil vidět Pannu Marii. Vždyť jsem ho tak vroucně a velmi prosila, aby mi zprostředkoval tuto milost. Byl oblečen v bílých šatech. Vycházelo z něj zázračné světlo, vlastně byl celý prozářený zvláštním světlem. Mohl mít 4-5 roků…
Do postele jsem se vrátila o druhé hodině. Slyšela jsem bít hodiny. Ale již jsem neusnula.
/převzato z časopisu Immaculata /
Druhé zjevení
Podruhé se Neposkvrněná Panna ukázala Kateřině 27. listopadu 1830 a svěřila jí mimořádný úkol ražby medaile. Po třech navazujících obrazech pochopila, jaké je její poslání i mariánské tajemství.
Kateřina vypráví
„Bylo to 27. listopadu 1830, v sobotu, před první nedělí adventní. Byla jsem pevně přesvědčena, že ještě uvidím Přesvatou Pannu. Žila jsem v naději, že Ji uvidím překrásnou.
O půl šesté večer, několik minut po předčítání prvého bodu rozjímání, se mi v hlubokém tichu zdálo, že slyším od tribuny u obrazu svatého Josefa šum hedvábných šatů.
První obraz: Panna se zeměkoulí
Podívala jsem se tím směrem a spatřila jsem Pannu Marii ve výšce obrazu svatého Josefa. Stála. Byla prostřední postavy. Šaty měla z narůžovělého hedvábí. Sahaly Jí až ke krku. Rukávy měla volně spuštěné. Na hlavě měla bílý závoj, který Jí po obou stranách postavy sahal až k nohám. Pod závojem bylo vidět hladce učesané vlasy. Na vlasech měla asi 3 cm široký pásek krajky. Tvář měla odhalenou. Nohama stála na polovině bílé koule, alespoň já jsem to považovala za polokouli. Pod nohami měla hada zelenavé barvy se žlutými skvrnami. Držela zlatou kouli. Na ní byl malý křížek. Koule představovala zeměkouli. Ruce držela volně ve výšce pasu. Oči měla obrácené k nebi. Její tvář byla krásná. Těžko bych ji uměla popsat.
Najednou jsem postřehla na rukách prsteny. Tři na každém prstě. Největší při ruce, střední v prostředku a nejmenší na konci prstu. (Sestra Kateřina chtěla zajisté říci, že prsteny měly rozměry článků, na kterých byly.) V každém prstenu byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější paprsky, nejmenší nejslabší. Paprsky se šířily tak, že směrem dolů splývaly. Nohy jsem neviděla.
Při tomto výjevu jsem nic neslyšela. Připravoval se následující. Zeměkoule zmizela. Panna Maria změnila postoj. Sklopila zrak. Na rukou měla stále prsteny se zářivými drahokamy. Pak promluvila k sestře Kateřině.
Druhý obraz: Přední strana medailky
Jak jsem tak hleděla na Pannu Marii, sklopila zrak a podívala se na mě. Uslyšela jsem vnitřní hlas: „Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii… a každého člověka zvlášť.“ Neumím vyjádřit, co jsem v těchto chvílích cítila a viděla. „Krása a jas paprsků, takových nádherných, je symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí.“ Dala mi pochopit, že je Jí velmi milé, když Jí o milosti prosíme. Jak je velkorysá ke všem, kdo o ně prosí, a jakou radost cítí, když je rozdává… „Drahokamy, které nevyzařují žádné paprsky, představují milosti, o které lidé zapomínají prosit.“
V této chvíli jsem snad ani nebyla při sobě. Měla jsem přenesmírnou radost. Okolo Panny Marie se utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis. Začínal ve výšce pravé ruky, přecházel nad hlavou Panny Marie a končil ve výšce levé ruky: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!“ Byl napsaný zlatým písmem. Slyšela jsem vnitřní hlas: „Nech zhotovit takovou medailku. Ti, kteří ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“
Třetí obraz: Druhá strana medailky
Najednou se mi zdálo, jako by se obraz otočil. Na druhé straně této živé medailky jsem uviděla písmeno M, nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byla přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie. Rozpoznala jsem je podle toho, že jedno bylo ovinuto trnovou korunou a druhé bylo probodené mečem.
Velmi jsem chtěla vědět, jaký nápis je třeba umístit na tuto druhou stranu medailky. Mnoho jsem se modlila, abych se to dověděla. Jednou při rozjímání se mi zdálo, že slyším hlas: „M a dvě Srdce hovoří dost.“
/převzato z časopisu Immaculata /
Třetí zjevení
Přestože zpovědník Kateřině spíše nevěřil a zakázal jí o čemkoli mluvit, ona se nevzdala jistoty o pravosti a byla přesvědčena, že svatou Pannu ještě jednou uvidí. Stalo se tak v listopadu téhož roku. Vidění probíhalo podobně jako to druhé, ale mělo své odlišnosti. Panna Maria se nezjevila ve výšce obrazu svatého Josefa jako při zjevení 27. listopadu, ale při svatostánku, za ním.
Kateřina vypráví
Popis tohoto zjevení končí:
„Nemohu napsat, co jsem se dověděla, když Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Ani to, co jsem prožívala, když jsem na ni hleděla. V duši jsem uslyšela hlas „Paprsky jsou symbolem milostí, které Panna Maria vyprosí těm, kdo o ně prosí.“
Panna Maria zvlášť zdůraznila symboliku zeměkoule, kterou držela v rukou.
„Dítě moje, tato zeměkoule představuje celý svět, zvlášť Francii a každého člověka.“ Sestra Kateřina zakončila popis slovy:
„Jak bude krásné uslyšet: „Panna Maria je Královnou vesmíru, hlavně Královnou Francie.“ Děti budou volat: „Je Královnou každého člověka!“
/převzato z časopisu Immaculata /
Jak to všechno probíhalo?
Zjevila se třikrát
První zjevení
Odehrálo se v noci z 18. na 19. června roku 1830. Novicku Kateřinu Labouré, která usnula s touhou spatřit Pannu Marii, budí malé dítě (anděl strážný) a přivádí ji do kaple, kde se jí zjevuje nebeská Matka poprvé. Chce ji připravit na úkol, který jí Bůh svěří, a také předesílá budoucnost celé Francie.
Kateřina vypráví
„Nastal svátek sv. Vincenta. Naše drahá matka Marta nám den předtím při poučení vyprávěla o úctě k svatým, hlavně o úctě k Panně Marii. Tehdy se mne zmocnila silná touha vidět Pannu Marii. Večer jsem si lehla s přesvědčením, že v noci uvidím svoji drahou Matičku. Vždyť tak dlouho jsem ji toužila spatřit. Po kousíčku nám rozdávali z rochetky (kněžské liturgické oblečení) svatého Vincenta. Odstřihla jsem si polovičku z mého kousíčku a spolkla jsem ji. Usínala jsem s touhou, aby mi svatý Vincent vyprosil milost uvidět Přesvatou Pannu.
O půl dvanácté v noci jsem náhle uslyšela, že mne někdo volá: „Sestřičko, sestřičko, sestřičko!“ Vzbudila jsem se a pohlédla tam, odkud hlas přicházel. Vycházel z uličky u postele. Odhrnula jsem záclonu a uviděla asi 4-5 leté dítě, oblečené do bílých šatů. Řeklo mi: „Pojď do kaple, Panna Maria tě tam čeká.“ Napadlo mi: „Vždyť mě někdo uslyší.“ Dítě však odpovědělo: „Neznepokojuj se! Je půl dvanácté. Všichni tvrdě spí. Pojď! Čekám tě!“
Rychle jsem se oblékla a přistoupila k dítěti, které stálo u záhlaví mé postele. Šlo stále po mém levém boku. Všude, kam jsme přicházeli, byla rozžatá světla. Tomu jsem se velmi divila. Navíc mě ještě překvapila skutečnost, že se dveře otvíraly jen na dotek ručky dítěte. Moje překvapení vyvrcholilo, když jsem spatřila rozžaté svíce a všechna světla. Připomínalo mi to půlnoční. Ale Pannu Marii jsem neviděla.
Dítě mě vedlo až ke křeslu otce ředitele /tzv. sedes/. Klekla jsem si. Dítě stálo celou dobu. Měla jsem dojem, že klečím již dlouho. Ohlédla jsem se, jestli nepřicházejí náhodou sestry, které mají noční službu.
Konečně nadešla ta pravá chvíle. Dítě mě upozornilo slovy: „Již je tu Panna Maria. Již je tu.“ Uslyšela jsem něco jako šum hedvábných šatů. Zdálo se mi, že přichází od tribuny u obrazu svatého Josefa. Sedla si na stranu evangelia (v presbytáři na evangelní stranu) do křesla, podobného křeslu svaté Anny. Ale nebylo úplně stejné jako její (sestra vzpomíná obraz sv. Anny nad vchodem do sakristie).
Nemohla jsem uvěřit, že je to Panna Maria. Dítě mi však řeklo: „Panna Maria je tu.“ Těžko mohu vyjádřit, co jsem tehdy v tom okamžiku cítila a co se ve mně odehrávalo. Pořád jsem měla dojem, že Pannu Marii nevidím. Nyní již dítě nemluvilo dětským hlasem, ale hlasem dospělého muže, hlasem silným a přísným. Pohlédla jsem na Pannu Marii a jediným skokem jsem k Ní přiskočila, klekla jsem si na stupně oltáře a ruce jsem položila na Její kolena.
Takto jsem strávila svoje nejvzácnější a nejkrásnější chvíle mého života. Těžko se dá slovy vyjádřit, co jsem tehdy prožívala. Panna Maria mi řekla: „Dítě moje, Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš mnoho trpět. Přetrpíš to v přesvědčení, že to děláš pro větší slávu Boží. Sama poznáš, co Bůh chce. Budeš trpět do chvíle, než to povíš svému duchovnímu vůdci. Nebude ti věřit, ale neboj se! Dostane se ti zvláštních milostí. Pověz mu to s důvěrou a jednoduše. Důvěřuj, neboj se! Uvidíš určité věci, které mu musíš oznámit. Ve svých rozjímáních se ti dostane zvláštních vnuknutí.“
Panna Maria mi pověděla, jak se mám chovat ke svému zpovědníkovi. Pověděla mi i jiné věci, ale o nich nesmím hovořit. Panna Maria mi ukázala levou rukou k oltáři a doporučila mi, abych v trápení k němu přicházela, tam vylila své srdce. Ujistila mě, že vždy dostanu potřebnou útěchu.
„Časy jsou velmi zlé. Francii postihne neštěstí. (Týden po zjevení vypukla červnová revoluce, která odstranila krále Karla X. Naznačena byla i válka roku 1870 a komuna v roce 1871 se všemi hrůzami.) Královský trůn padne. Celý svět budou trápit rozličné bídy. (Panna Maria měla při těchto slovech velmi ztrápenou tvář.) Přijďte však sem k oltáři. Zde dostanou milosti všichni, kteří budou s důvěrou a horlivě ve víře prosit. Dostanou je velcí i malí.
Dítě moje, velmi ráda rozdávám milosti, hlavně vaší společnosti. Mám ji velmi ráda… (Následují pokyny a upozornění pro obě společnosti, které založil svatý Vincent de Paul. Otce Aladela poprosila, aby založil družinu dítek Panny Marie.)
Z jiných řeholních společenství mnozí padnou za oběť. (Při těchto slovech Panna Maria měla v očích slzy.) V Paříži padne za oběť i mnoho kněží. Otec arcibiskup zemře. (Opět měla Panna Maria v očích slzy.) Dítě moje, křížem opovrhnou, ulicemi poteče krev. (Panna Maria nemohla dále hovořit. Na tváři Jí bylo vidět bolest.)
Dítě moje, celý svět bude trpět.“ (V letech 1870-1871 se uskutečnilo všechno do nejmenších podrobností.)
Pomyslela jsem si: kdy se to asi stane? Jasně jsem poznala, že po 40 letech.
Nevím, jak dlouho jsem klečela u Panny Marie. Jen vím, že když odešla, měla jsem dojem, jako by zhaslo světlo a jako by se nějaký stín ubíral směrem k tribuně, odkud Panna Maria přišla.
Vstala jsem. Dítě jsem spatřila tam, kde jsem jej nechala stát. Řeklo mi: „Odešla.“ Zpět jsme se vrátili stejnou cestou. Všude se svítilo. Dítě mi šlo stále po levé straně. Myslím si, že to byl můj strážný anděl. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mi umožnil vidět Pannu Marii. Vždyť jsem ho tak vroucně a velmi prosila, aby mi zprostředkoval tuto milost. Byl oblečen v bílých šatech. Vycházelo z něj zázračné světlo, vlastně byl celý prozářený zvláštním světlem. Mohl mít 4-5 roků…
Do postele jsem se vrátila o druhé hodině. Slyšela jsem bít hodiny. Ale již jsem neusnula.
/převzato z časopisu Immaculata /
Druhé zjevení
Podruhé se Neposkvrněná Panna ukázala Kateřině 27. listopadu 1830 a svěřila jí mimořádný úkol ražby medaile. Po třech navazujících obrazech pochopila, jaké je její poslání i mariánské tajemství.
Kateřina vypráví
„Bylo to 27. listopadu 1830, v sobotu, před první nedělí adventní. Byla jsem pevně přesvědčena, že ještě uvidím Přesvatou Pannu. Žila jsem v naději, že Ji uvidím překrásnou.
O půl šesté večer, několik minut po předčítání prvého bodu rozjímání, se mi v hlubokém tichu zdálo, že slyším od tribuny u obrazu svatého Josefa šum hedvábných šatů.
První obraz: Panna se zeměkoulí
Podívala jsem se tím směrem a spatřila jsem Pannu Marii ve výšce obrazu svatého Josefa. Stála. Byla prostřední postavy. Šaty měla z narůžovělého hedvábí. Sahaly Jí až ke krku. Rukávy měla volně spuštěné. Na hlavě měla bílý závoj, který Jí po obou stranách postavy sahal až k nohám. Pod závojem bylo vidět hladce učesané vlasy. Na vlasech měla asi 3 cm široký pásek krajky. Tvář měla odhalenou. Nohama stála na polovině bílé koule, alespoň já jsem to považovala za polokouli. Pod nohami měla hada zelenavé barvy se žlutými skvrnami. Držela zlatou kouli. Na ní byl malý křížek. Koule představovala zeměkouli. Ruce držela volně ve výšce pasu. Oči měla obrácené k nebi. Její tvář byla krásná. Těžko bych ji uměla popsat.
Najednou jsem postřehla na rukách prsteny. Tři na každém prstě. Největší při ruce, střední v prostředku a nejmenší na konci prstu. (Sestra Kateřina chtěla zajisté říci, že prsteny měly rozměry článků, na kterých byly.) V každém prstenu byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější paprsky, nejmenší nejslabší. Paprsky se šířily tak, že směrem dolů splývaly. Nohy jsem neviděla.
Při tomto výjevu jsem nic neslyšela. Připravoval se následující. Zeměkoule zmizela. Panna Maria změnila postoj. Sklopila zrak. Na rukou měla stále prsteny se zářivými drahokamy. Pak promluvila k sestře Kateřině.
Druhý obraz: Přední strana medailky
Jak jsem tak hleděla na Pannu Marii, sklopila zrak a podívala se na mě. Uslyšela jsem vnitřní hlas: „Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii… a každého člověka zvlášť.“ Neumím vyjádřit, co jsem v těchto chvílích cítila a viděla. „Krása a jas paprsků, takových nádherných, je symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí.“ Dala mi pochopit, že je Jí velmi milé, když Jí o milosti prosíme. Jak je velkorysá ke všem, kdo o ně prosí, a jakou radost cítí, když je rozdává… „Drahokamy, které nevyzařují žádné paprsky, představují milosti, o které lidé zapomínají prosit.“
V této chvíli jsem snad ani nebyla při sobě. Měla jsem přenesmírnou radost. Okolo Panny Marie se utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis. Začínal ve výšce pravé ruky, přecházel nad hlavou Panny Marie a končil ve výšce levé ruky: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!“ Byl napsaný zlatým písmem. Slyšela jsem vnitřní hlas: „Nech zhotovit takovou medailku. Ti, kteří ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“
Třetí obraz: Druhá strana medailky
Najednou se mi zdálo, jako by se obraz otočil. Na druhé straně této živé medailky jsem uviděla písmeno M, nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byla přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie. Rozpoznala jsem je podle toho, že jedno bylo ovinuto trnovou korunou a druhé bylo probodené mečem.
Velmi jsem chtěla vědět, jaký nápis je třeba umístit na tuto druhou stranu medailky. Mnoho jsem se modlila, abych se to dověděla. Jednou při rozjímání se mi zdálo, že slyším hlas: „M a dvě Srdce hovoří dost.“
/převzato z časopisu Immaculata /
Třetí zjevení
Přestože zpovědník Kateřině spíše nevěřil a zakázal jí o čemkoli mluvit, ona se nevzdala jistoty o pravosti a byla přesvědčena, že svatou Pannu ještě jednou uvidí. Stalo se tak v listopadu téhož roku. Vidění probíhalo podobně jako to druhé, ale mělo své odlišnosti. Panna Maria se nezjevila ve výšce obrazu svatého Josefa jako při zjevení 27. listopadu, ale při svatostánku, za ním.
Kateřina vypráví
Popis tohoto zjevení končí:
„Nemohu napsat, co jsem se dověděla, když Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Ani to, co jsem prožívala, když jsem na ni hleděla. V duši jsem uslyšela hlas „Paprsky jsou symbolem milostí, které Panna Maria vyprosí těm, kdo o ně prosí.“
Panna Maria zvlášť zdůraznila symboliku zeměkoule, kterou držela v rukou.
„Dítě moje, tato zeměkoule představuje celý svět, zvlášť Francii a každého člověka.“ Sestra Kateřina zakončila popis slovy:
„Jak bude krásné uslyšet: „Panna Maria je Královnou vesmíru, hlavně Královnou Francie.“ Děti budou volat: „Je Královnou každého člověka!“
/převzato z časopisu Immaculata /
„Nech zhotovit takovou medailku. Ti, kteří ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“
Panna Maria
Maria sama vysvětlila symboliku
Přední strana
/Panna Maria stojí na kouli, která představuje svět, zvláště pak Francii. Had je symbolem prvotního hříchu, kterého ona sama byla uchráněna. Na rukou má drahokamy, z nichž tryskají paprsky milostí. Po obvodu je pak již známá prosba:
„Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.“/
Zadní strana
/Mariino písmeno „M“, z něhož vychází Kristův kříž a dvě bolestná srdce jsou podle přesvaté Panny dostatečně výmluvné. O hvězdách kolem se svatá Kateřina v popisu zjevení nezmiňuje, na medaili jsou však už od počátku./
Maria sama vysvětlila symboliku
Přední strana
/Panna Maria stojí na kouli, která představuje svět, zvláště pak Francii. Had je symbolem prvotního hříchu, kterého ona sama byla uchráněna. Na rukou má drahokamy, z nichž tryskají paprsky milostí. Po obvodu je pak již známá prosba:
„Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.“/
Zadní strana
/Mariino písmeno „M“, z něhož vychází Kristův kříž a dvě bolestná srdce jsou podle přesvaté Panny dostatečně výmluvné. O hvězdách kolem se svatá Kateřina v popisu zjevení nezmiňuje, na medaili jsou však už od počátku./
Maria sama vysvětlila symboliku
Přední strana
/Panna Maria stojí na kouli, která představuje svět, zvláště pak Francii. Had je symbolem prvotního hříchu, kterého ona sama byla uchráněna. Na rukou má drahokamy, z nichž tryskají paprsky milostí. Po obvodu je pak již známá prosba:
„Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.“/
Zadní strana
/Mariino písmeno „M“, z něhož vychází Kristův kříž a dvě bolestná srdce jsou podle přesvaté Panny dostatečně výmluvné. O hvězdách kolem se svatá Kateřina v popisu zjevení nezmiňuje, na medaili jsou však už od počátku./
Věděli jste?
Dvanáct hvězd na zadní straně medaile bylo předlohou pro vlajku Evropské unie. Její autor Arsène Heitz sám řekl, že je hrdý na to, že vlajka unie je vlajkou Panny Marie. Shodou okolností hvězdy v kruhu vyjadřují tehdejší členské státy, jednotu, solidaritu a plnost.
Kdo byla Kateřina Labouré?
Kateřina Labouré byla francouzská dívka, která po předčasné smrti své matky přijala za svou novou maminku Pannu Marii. Později se rozhodla zasvětit svůj život službě chudým ve Společnosti Dcer křesťanské lásky.
Během noviciátu zatoužila vidět svou nebeskou matku Marii a tak na svátek sv. Vincence spolkla kousek rochety tohoto světce, který byl sestrám rozdávána a usnula s touto touhou. Tu noc z 18. na 19. července 1830 se jí Panna Maria zjevila poprvé. Následovala ještě dvě další,
v nichž ji Neposkvrněná Panna Maria vyzvala k ražbě medaile, kterou ve vidění zahlédla.
Kateřina o svých zážitcích řekla pouze svému zpovědníkovi, který jí pomohl s výrobou a šířením medailky. Ona však až do své smrti žila prostým tichým životem služebnice chudých. Těsně před smrtí v roce 1876 se o svých zážitcích svěřila představené.
Při blahořečení v roce 1933 bylo její tělopři exhumaci nalezeno neporušené a vystaveno nad oltářem v kapli mateřince Dcer křesťanské lásky na ulici Rue du Bac v Paříži, kde se Panna Maria Kateřině zjevila.
/Při odchodu z noviciátu o ní představení napsali tento posudek: „Kateřina Labouré, silné střední postavy, umí slabě číst a psát. Má dobrou povahu a úsudek průměrný. Je zbožná. Usiluje o ctnost.“/
Kdo byla Kateřina Labouré?
Kateřina Labouré byla francouzská dívka, která po předčasné smrti své matky přijala za svou novou maminku Pannu Marii. Později se rozhodla zasvětit svůj život službě chudým ve Společnosti Dcer křesťanské lásky.
celý příběh
Během noviciátu zatoužila vidět svou nebeskou matku Marii a tak na svátek sv. Vincence spolkla kousek rochety tohoto světce, který byl sestrám rozdáván a usnula s touto touhou. Tu noc z 18. na 19. července 1830 se jí Panna Maria zjevila poprvé. Následovala ještě dvě další,
v nichž ji Neposkvrněná Panna Maria vyzvala k ražbě medaile, kterou ve vidění zahlédla.
Kateřina o svých zážitcích řekla pouze svému zpovědníkovi, který jí pomohl s výrobou a šířením medailky. Ona však až do své smrti žila prostým tichým životem služebnice chudých. Těsně před smrtí v roce 1876 se o svých zážitcích svěřila představené.
Při blahořečení v roce 1933 bylo její tělopři exhumaci nalezeno neporušené a vystaveno nad oltářem v kapli mateřince Dcer křesťanské lásky na ulici Rue du Bac v Paříži, kde se Panna Maria Kateřině zjevila.
/Při odchodu z noviciátu o ní představení napsali tento posudek: „Kateřina Labouré, silné střední postavy, umí slabě číst a psát. Má dobrou povahu a úsudek průměrný. Je zbožná. Usiluje o ctnost.“/
Kdo byla Kateřina Labouré?
Kateřina Labouré byla francouzská dívka, která po předčasné smrti své matky přijala za svou novou maminku Pannu Marii. Později se rozhodla zasvětit svůj život službě chudým ve Společnosti Dcer křesťanské lásky.
celý příběh
Během noviciátu zatoužila vidět svou nebeskou matku Marii a tak na svátek sv. Vincence spolkla kousek rochety tohoto světce, který byl sestrám rozdáván a usnula s touto touhou. Tu noc z 18. na 19. července 1830 se jí Panna Maria zjevila poprvé. Následovala ještě dvě další,
v nichž ji Neposkvrněná Panna Maria vyzvala k ražbě medaile, kterou ve vidění zahlédla.
Kateřina o svých zážitcích řekla pouze svému zpovědníkovi, který jí pomohl s výrobou a šířením medailky. Ona však až do své smrti žila prostým tichým životem služebnice chudých. Těsně před smrtí v roce 1876 se o svých zážitcích svěřila představené.
Při blahořečení v roce 1933 bylo její tělopři exhumaci nalezeno neporušené a vystaveno nad oltářem v kapli mateřince Dcer křesťanské lásky na ulici Rue du Bac v Paříži, kde se Panna Maria Kateřině zjevila.
/Při odchodu z noviciátu o ní představení napsali tento posudek: „Kateřina Labouré, silné střední postavy, umí slabě číst a psát. Má dobrou povahu a úsudek průměrný. Je zbožná. Usiluje o ctnost.“/
Novéna
Modlitba k Panně Marii Zázračné medaile
(modlíme se ji po přečtení meditace, určené na každý den novény)
Panno Maria Zázračné medailky, ty ses zjevila sv. Kateřině Labouré jako prostřednice milostí. Vyslechni proto naši naléhavou prosbu.
Do Tvých mateřských rukou vkládáme všechny své úmysly, duchovní i hmotné zájmy. Dovolujeme si svěřit Tvé mateřské dobrotě i tuto zvláštní žádost (zde vyjádři svoji prosbu). Dobrá Matko, pokorně Tě prosíme, přednes ji svému Božskému Synu. Jestliže se nepříčí Jeho vůli a slouží nám k posvěcení, vypros nám ji.
Pozvedni tedy, Panno mocná, své prosící ruce nejprve k Pánu, potom je skloň k nám a sešli na nás paprsky svých milostí, aby se v jejich světle a teple naše duše očistily, aby nelpěly na pozemských věcech a kráčely za Tebou až do dne, kdy se setkáme v nebeské slávě. Amen.
O Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.
Novéna
Modlitba k Panně Marii Zázračné medaile
(modlíme se ji po přečtení meditace, určené na každý den novény)
Panno Maria Zázračné medailky, ty ses zjevila sv. Kateřině Labouré jako prostřednice milostí. Vyslechni proto naši naléhavou prosbu.
Do Tvých mateřských rukou vkládáme všechny své úmysly, duchovní i hmotné zájmy. Dovolujeme si svěřit Tvé mateřské dobrotě i tuto zvláštní žádost (zde vyjádři svoji prosbu). Dobrá Matko, pokorně Tě prosíme, přednes ji svému Božskému Synu. Jestliže se nepříčí Jeho vůli a slouží nám k posvěcení, vypros nám ji.
Pozvedni tedy, Panno mocná, své prosící ruce nejprve k Pánu, potom je skloň k nám a sešli na nás paprsky svých milostí, aby se v jejich světle a teple naše duše očistily, aby nelpěly na pozemských věcech a kráčely za Tebou až do dne, kdy se setkáme v nebeské slávě. Amen.
O Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.