Žijeme a svoji službu vykonáváme z peněz, které si samy vyděláme. Nejsme dotovány žádnou institucí.

Veškeré hmotné i finanční dary, které dostáváme od dobrodinců, jsou použity ke službě a pomoci potřebným.

Na spaní si některé z nás oblečou i pyžamo. 😀

Každá naše sestra nosí řeholní šaty i závoj moc ráda a vnímá je jako způsob svědectví o Bohu. Existují však případy (turistika, sport,…), kdy je možné vzít na sebe i civilní oblečení.

Vdát se a založit rodinu je pro každého člověka ta nejpřirozenější cesta. Nás Bůh vyzval k tomu, abychom se těchto dober vzdaly a vytvořily tak prostor, který bude naplněn službou Bohu a bližním.  Žijeme tak, jak žil Ježíš Kristus zde na zemi a jak to bude jednou v nebi.

To neznamená, že s řeholními sliby přestáváme být ženami. I nám vlastní děti  nebo pohlazení manžela někdy chybí. Je to ale oběť, kterou se snažíme spojovat s Kristovou obětí na kříži.

Pojem „celibát“ je spíše spojován s kněžstvím. Zasvěcené osoby se složením slibů zavazují žít evangelní rady – čistotu, chudobu a poslušnost. A právě život bez intimního sblížení s druhým člověkem je jeden s aspektů slibu čistoty.

Naše služba je spojena se světem. Proto většinu z ní vykonáváme mimo klášter.

Odejít se dá i definitivně. Tím, že neskládáme věčné sliby , ale svůj slib každý rok obnovujeme, je to o něco snazší než v řádech, kde o zrušení věčných slibů musí žádat papeže. 

Každá sestra má vymezený čas pro osobní dovolenou i pro čas strávený v některém z jiných klášterů.

Speciální dobou jsou pak duchovní cvičení v tichu (exercicie), které jednou ročně vykonává každá z nás po dobu sedmi dnů.