Životopis s. Ludviky

Farskou, skladnicí a tajnou sestrou

* 1941    †2026

S. M. Ludvika Anežka Uherková se narodila 26. srpna 1941 ve Vacenovicích u Kyjova. Byla pokřtěna 31. srpna 1941 ve farním kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve Vacenovicích. První svaté přijímání přijala 25. května 1959 a 5. října 1949 také svátost biřmování, kterou uděloval pan biskup Stanislav Zela, rovněž v jejím farním kostele.

Byly to roky nastupující nadvlády komunistického režimu, která se začala silně projevovat v letech 50tých. S. M. Ludvika pocházela z věřící rodiny a byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Jedno děvčátko jim zemřelo.

Když jí bylo 10 let a chodila do 5. třídy základní školy, těžce jí onemocněla maminka. Mohla jedenkrát za měsíc být týden doma a starat se o maminku. Její starší bratr Antonín už byl v té době ženatý a nejstarší sestra Ludmila, řeholním jménem M. Celina byla řádovou sestrou v naší kongregaci. Po ukončení školní docházky chtěla jít na zdravotní školu, ale kvůli maminčině nemoci zůstala doma.

V nitru se jí probouzela touha následovat svou starší sestru ve službě potřebným a v roce 1971 tajně vstoupila do Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Noviciát dělala jako externí sestra a trval 4 roky. Byla dost „hlídána“ od příslušníků oddaných tehdejší státní moci.

V civilním životě začala pracovat jako dělnice v textilce ve Svatobořicích (7 let), později přešla do podniku ZPD Tatra Hodonín a zde pracovala až do důchodu jako obsluha vysokozdvižného vozíku.

V té době začala s. Ludvika přechodně vypomáhat na farním úřadě. Po smrti otce 1984 trvale převzala službu farní sestry a obětavě zastávala všechno co s touto službou bylo spojeno. Pečovala o kostel (květinová výzdoba), připravovala děti k prvnímu svatému přijímání. Sílu a požehnání čerpala z blízkosti svátostného Krista. Tam ve farním kostele poklekala během dne před svatostánek k modlitbě díků a proseb. Tato služba trvala až do roku 2009, kdy P. František Adamec odešel do důchodu a bylo mu doporučeno panem arcibiskupem Graubnerem, aby další léta života strávil u nás – sester sv. Vincence v Kroměříži.

V červenci 2009 se P. Adamec i s. Ludvika nastěhovali do Kroměříže.

S. Ludvika začala žít řádně v kroměřížské komunitě sester a pozorně se ujímala služby, kde bylo potřeba. Zároveň také pečovala o nemocného P. Františka. Po jeho smrti pokračovala ve službě v komunitě. Byla velmi nápomocná při práci na zahradě (nejraději opečovávala růže a krmila ptáčky na krmítku), v k kuchyni i prádelně. Do poslední chvíle utírala s ostatními nádobí.

Poslední dva roky pravidelně navštěvovala hematologii. Letos o velikonocích se její stav zhoršil a musela být hospitalizována. Byla jí diagnostikována akutní leukémie. Poslední měsíce svého života strávila nejprve v komunitě sester, následně pak na paliativním oddělení naší nemocnice, kde na slavnost Petra a Pavla 29. 6. 2026 večer zemřela.

Z vyprávění s. Ludviky:

„Když jsem byla ještě malé děvčátko, skládala moje rodná sestra řeholní sliby u sester Vincentek v Kroměříži. Tehdy si mě na klín vzala matka představená s. Techtildis a já se jí schovala pod závoj. V té době totiž sestry nosily naškrobený závoj, jehož konce byly ohnuty směrem nahoru. Matinka se na mě usmála a zeptala: ´A ty budeš také sestřičků?´ Na to jsem jí odpověděla: ´A dáte mně také takový klobůk?´ Náš rozhovor slyšela maminka hned reagovala: „Tu už vám nedáme!´ … A stejně dali.“

Přejít nahoru